Chyby nejsou chyby. Chyby jsou cesta.

Jasně, jasně. Dneska už se to tak nějak všeobecně ví. Že chyby se můžou dělat. Že bez dělání chyb není učení. Není objevování. Nelze tvořit, a objevovat, a učit se bez dělání chyb. Chyby, když je uděláme a objevíme, nám ukazují, že tudy cesta nevede. Poučíme se z nich a vydáme se cestou jinou. Díky předchozím chybám pak poznáme, kdy jdeme správně.

Přestože tohle vím, je ve mně, hluboko, v podvědomí asi až, pevně zakotvená informace, že chyby se dělat nemají. Že dělání chyb je špatné. Dělání chyb znamená, že to neumíte. Čím více chyb děláte, tím jste hloupější, zbrklejší a neschopnější. Línější. Tenkrát dávno mi to říkali rodiče a učitelé ve školách taky. Pět chyb v diktátu, rovná se pětka. Špatně ses rozhodnul? Tak příště už radši příležitost nedostaneš. Udělala jsi v testu nejvíce chyb, jsi nejhorší ze třídy!

Vybavuje se mi hodina výtvarné výchovy, první stupeň základky. Měli jsme malovat strom v krajině. Tak, aby kořeny stromu nebyly na horizontu, ale jakoby blíž k nám. Protože to je opravdovštější, než když prostě plácnete strom na horizont. Tak to malují skuteční malíři. Měli jsme vodovky, laciný náčrtkový papír, absolutně nevhodný pro vodovky (taky něčí chyba, ale to se nepočítá) a kulatý žvancovitý štětec připomínající mokrý mop. A spoustu všeho možného v hlavě. Dávala jsem pozor, když učitelka vysvětlovala postup. Fakt dávala! Dokonce jsem se těšila, jak to budu mít super, protože výtvarka mi prostě šla, a většinou jsem dostala jedničku. Ne, ne většinou, vždycky jsem dostala jedničku. Mé obrázky každý obdivoval. Učitelka je častokrát dávala ostatním dětem za vzor a všichni dělali ááách, a jééé!

Jenže většinou jsme žádné návody nedostávali. To co mi šlo, byla nejspíš automatická kresba, vypnout mozek, to mi šlo taky bezvadně. Možná se na tom podílela má zkřížená lateralita, o které jsem tenkrát přirozeně neměla ani šajn (a podílí se na tom dodnes). Zkrátka a dobře, když jsem měla obrázek hotový, zjistila jsem, že můj strom stojí na horizontu! Jak se to mohlo stát? Vždyť jsem si chtěla dát pozor a namalovat ho podle návodu?! Jak to teď zachránit? No, žákyně sedící vedle v lavici už můj strom zmerčila, přestože jsem se ho snažila zakrýt dlaní a honem přemalovat a vzrušeně se nadechla. A hlasitě. Okamžitě to hlásila dál. Za chvíli stála učitelka u mé lavice a nevěřícně koukala na můj papír. Ten už se začal pod náporem schnoucích vodovek kroutit jak palačinka v troubě. Už nevím přesně, co mi řekla, ale hezké to nebylo. Nějak mi radila, když už jsem to tak zkazila, ať strom rozšířím pod horizont, abych jako splnila zadání, ale stejně to bude hrůza. A co si budem povídat, byla. Vzala pak můj obrázek, můj ubohý strom a zvedla ho do výše, aby ho všichni viděli. Z jejích úst zaznělo něco, co jsem slyšela jako: "Tak tohle vážení, je zdaleka nejhorší obrázek, za posledních minimálně sto let. Podívejte se všichni na ten hnus! A tady je ten matla, ta šmudla, která není schopná dávat pět minut pozor, protože se imrvére pořád s někým baví, a pak to takhle dopadá. Ukažme si na ni! To je jasná pětka!"

A tak z nebeských výšin nejšikovnějšího dítěte na výtvarku jsem spadla pěkně tvrdě do nejhlubších nížin. Co na tom, že jsme měli jen jeden pokus! Co na tom, že do teď jsem ne většinou, ale vždycky dostala jedničku! Učitelka rozcupovala můj osobitý projev na cucky, špatně mi poradila, jak to zachránit a pak si ještě přisadila. Žena na svém místě, to vám teda řeknu.

Od kreslení a malování mě to naštěstí neodradilo. A chyb už jsem se taky naučila nebát. Jde nám tu o hledání, pátrání, experimenty, nic není chybou! Jinak se to prostě dělat nedá. Jinak se člověk nikam neposune! Všechno se učíme a kreslení není výjimkou. Právě naopak!

Překresluji většinu původních obrázků do mé knihy a nevadí mi to. Ukázaly mi cestu, kudy nejít a nasměrovaly mě na tu, kterou se mám vydat. Jsou mi odrazovým můstkem. Jsou klíčem. Jsou nezbytné. Po půl roce práce nemám o mnoho víc hmatatelných výsledků, než na začátku. Přesto jsem hotové knize mnohem blíž než na začátku. Tu cestu je zkrátka nutno projít. Poctivě a se vším všudy. I s chybami, předělávkami, slepými uličkami, opravami a experimenty. I s tím, že vám to bude trvat dýl, než jste čekali.