Chci, aby to tady bylo taky trochu užitečný. Aby se dala načerpat inspirace, aby se dala nalézt útěcha a povzbuzení, když člověk jaksi vlaje a neví. Někdy pomůže i jen vědomí, že někdo řeší něco podobnýho. Asi je to tím, že jsme přece jen společenský tvorové, i když je někdo samotář, a potřebujem vědět, že v tom nejsme sami. Když hledám na netu odpovědi na otázky života, smrti, vesmíru a vůbec , často nenajdu přesně to co chci. Tak když to pak vlastní cestou zjistím, tak to sem napíšu a třeba se to někomu hodí. Anebo se četbou dá taky zabít čas například na záchodě.

V létě jsme byli s Vikym na táboře. Spali jsme ve stanu, sprchovali se ve studený a koupali v potoce, kolem byly krásný louky a tak vůbec. Dětí tam byla hromada, běhali po loukách a lese, a jednou skupinka kluků přiběhla do jídelny a říkala něco o "Díře strachu". Měli zakázáno tam lízt. Ale už jen přiblížit se k ní...

Být obětí

04.09.2019

Cítili jste se už někdy jako oběť? Oběť osudu. Oběť smůly. Oběť genů. Oběť ostatních. Oběť systému. Oběť nějakýho debila. Oběť svojí vlastní slabosti. Oběť svý chuti. Oběť nemoci. Oběť příbuzných. Oběť zvyků. Oběť týhle divný doby.

Už měsíc si čile dopisuju se svojí bankou. Né, že bychom byli takoví kámoši. Prostě jsem nalítla podvodníkům na internetu a snažím se vysvětlit své bance, že platba, kterou bez mého souhlasu uskutečnila byla bez mého souhlasu.

Tak trochu protiváha k minulýmu článku. Je třeba to třídit. Totiž rady, který k nám doplujou. Některý totiž vůbec nejsou užitečný. Nebo rady...jde spíš o nepsaný "pravdy", já vlastně ani nevím, kde se vzaly. Některý z nich jsou notoricky známý. A stává se, že se jima fakt řídíme a ani nám to nepřide divný. Takže je prosím Vás svejm dětem...

Jak už jsem onehdy psala, někdy se vyplatí poslouchat, co Vám říkají lidé, které náhodou potkáte. Tramvaj je ideální místo, ovšem můžete je potkat na chodníku před obchoďákem, u kontejneru s plastem, nebo kdekoliv jinde. Jasně, někteří z nich jsou cvoci, já netvrdím, že ne. I když i od nich se člověk může leccos dozvědět. Ale teď chci psát o...

Objevila jsem něco, co mě nadchlo. Techniku kresby. Stává se mi často, že se nachám nadchnout. Vlastně každou chvíli. Vždycky něco objevím, zkusím to, když mě to baví a trochu mi to jde, jsem pohlcená, ale během dvou tří obrazů nadšení vyprchává. Začnu se nudit, techniku opouštím a hledám jinde. Nikdy mi to až tak nevadilo, až na to,...

Ten den jsme jeli zase do Tuchlovic, podívat se na lákavě vypadající dům. Náš kamarád byl zase s námi a jakmile jsme vykročili od auta, prohlásil "Aha...tak to asi nechcete." Chvilku mi trvalo, než jsem pochopila.

Dům v Libušíně stál podezřele málo. Byl to prvorepublikový dvojdům, zahrada 2000 metrů, stromy, krása. Na fotkách vypadal úžasně a když jsme tam přijeli, mé nadšení bylo veliké. Když jsme tam přijížděli, přemohla mě atmosféra místa. "Tak sem chci jezdit domů!" napadlo mě. V mých vzpomínkách svítí slunce (což nejspíš nesvítilo, ale nevadí...nenechte...

Rozhodla jsem se napsat o tom, jak jsme si kupovali starej dům. Když to všechno začalo, pročesávala jsem internet a nenašla jsem to, co jsem hledala, totiž jak přesně koupě domu probíhá a co to obnáší, za co všechno se platí a kdy a kde se co vyřizuje. Třeba taky hledáte informace a možná se Vám budou moje postřehy hodit....