Možná...

 Když se ženy (nevím jak muže, možná je to stejné, ale můžu mluvit jen za sebe) zeptáte, co je? A ona řekne že nic, neznamená to, že nic. To se tak nějak všeobecně ví. Vznikla o tom spousta vtípků.

Jenže, možná to zas taková legrace není. Alespoň pro dotázanou. Stačí se trochu zamyslet. Proč říká, že nic, když jí evidentně něco je?

Možná proto, že o tom nechce mluvit.

Možná proto, že o tom nechce mluvit právě teď.

Možná pro to, že o tom nechce mluvit s vámi.

Možná o tom nechce mluvit NIKDY.

Možná má pocit, že kdyby o tom začla mluvit, zabředla by do detailů, do kterejch nechce a musela to pak vysvětlovat. Vysvětlovat něco, o čem to původně vůbec nebylo. I když bylo. Nechce se v tom vrtat a nechce vířit stojatý vody. Vytahovat starý křivdy a tak dále.

Možná má pocit, že byste to nepochopili. Neberte to osobně. Některý věci se fakt těžko chápou, když je člověk cejtí jinak.

Možná proto, že si myslí, že nemá smysl se o tom bavit.

Možná je toho příliš a má dojem, že kdyby začla, bylo by to hrozně dlouhý a vy by jste se nudili.

Možná nechce bejt ta, co si furt jenom stěžuje.

Možná nechce bejt ta, co furt jenom sekýruje.

Možná vám to už říkala a jen to nechce opakovat pořád dokola.

\Možná, že když to vysloví, neunese to. Nebo má obavu, že to neunesete vy.

Možná, že když to vysloví, zbortí se zeměkoule a všechno se rozpadne.

Možná, že je třeba naslouchat i jindy, než jen dneska.

Možná, že ...