Vaše druhé já. Vaše zvířátko.

Znáte to, máte něco udělat a najdete rozpor mezi tím, co by jste udělat měli a co udělat chcete. Například vidíte, že Vám ujíždí autobus a víte, že na jehlách, na kterých se zrovna vznášejí Vaše chodidla skutečně nemá smysl se rozbíhat, navíc by se Vám rozcuchal účes. Ale na pikosekundu Vás popadne chuť boty jednoduše odhodit pod kola projíždějících aut, strhnout z ramene i kabelku a s vlajícím páskem od kabátu, účes neúčes, ten autobus zběsile doběhnout. Což pochopitelně neuděláte. Místo toho s výrazem pokerového hráče pomalu dojdete na zastávku jako by nic a počkáte na další. Nebo. Sedíte v restauraci, obsluha se povaluje za barem a nepokrytě se nudí. Dělá, že Vás nevidí. Buď budete čekat, až se uráčí, čím dál tím naštvanější a v lepším případě jí to dáte sežrat, až přijde (v tom horším neuděláte nic), anebo se seberete a odejdete. Také je tu ovšem možnost zahulákat na celou místnost "Hej obsluho! Tak co je sakrakrucinál, spíš tam nebo co?! Je to tady jak u Suchánků, to tu máme pojít žízní?" Což se samozřejmě neslučuje s Vaším slušným vychováním. Ani s životním stylem. Přesto, když to Váš kamarád udělá, trochu, trošičku mu to závidíte. A stydíte se za něj, to je jasný. Ale přece jen, trošičku...

Ten našeptávač, to je Vaše Zvířátko. Vaše spontaneita, kterou možná držíte na uzdě velmi pevně. Od oho je přeci výchova, pravidla a vůbec, kdyby každý dělal, co ho zrovna napadne, jak by to tu asi vypadalo? To by nejspíš moc nefungovalo. 

Moje zvířátko je například Černá Krysa. Je to takové trochu horší já, zlomyslnější, divočejší, odvážnější a drzejší. Říká to, co já bych neřekla. Dělá to, co bych neudělala. Dělá chyby. Spoustu chyb. Stejně jako já. Ale na rozdíl ode mne si z toho nic nedělá. Je taková, jaká jsem si vždycky přála být. Nebojí se být sama sebou. Nebojí se udělat si nepřátele. Klidně řekne, co si myslí. Zná odpovědi na všechny otázky. I když neodpovídá hned. Ale zase jí třeba chybí diplomacie a také ohleduplnost, je sobecká. Nekouká do budoucnosti. Zadní vrátka si otevřená nenechává. Chce to hledat kompromisy a najít rovnováhu.

Takže, pokud ho ještě nemáte, proč nezkusit objevit svoje Zvířátko teď? Je to docela zábava.

Připravte si tužku a papír. A najděte si klidné místo, v křesle, na louce, na zahradě, nebo kde chcete, ale měl by tam být klid, soukromí a čas na přemýšlení. Takže bod číslo jedna! Uloupit kousek času jenom pro sebe. Ale skutečně JENOM PRO SEBE.

Zamyslete se. A vzpomeňte si na nějakou situaci, která Vás v poslední době rozhodila. Co Vám vadilo. Kdy jste se na sebe zlobili. Proč jste se na sebe zlobili. Zkuste pocity a emoce pojmenovat,  být trochu detektivy. Co vás na sobě štve? Jste srábotky? Držíte se zpátky, když máte být rázní? Nebo naopak vyletíte jak čertík z krabičky? Jste vzteklí? A pak vás to mrzí? Nejste dost pohotoví? Jste slabí? Jste hádaví a provokatéři? Nedokážete odpočívat? Závidíte? Máte slabou vůli, nedokážete plnit svá předsevzetí? Jste tlustí, zhroucení, vyhublí nebo oškliví a celkově hrůza? Nebo jste příliš chladní? Nedokážete si hrát? Nedokážete se bavit? Jste suchaři? Ubrečení? Přetvařujete se? Jste pokrytci? Ne? Ani trochu?

Napište to! Napište všechny vlastnosti, které vás na Vás štvou. Všechny svoje emoce, které nemáte rádi a kterých by jste se rádi zbavili. Klidně si u toho představujte, že to píšete o někom jiném. Můj kamarád je...ale ať jsou to Vaše vlastnosti. Ty nejhorší.

A pak taky napište, jací by jste si přáli být. Pěkně do druhého sloupečku. Možná by jste chtěli být sebejistější. Drzejší. Odvážnější. Svobodomyslnější. Nebrat se (a všechno kolem) tak vážně. Třeba byste chtěli dýchat volněji, přestat se vším stresovat. Napište všechno co by jste si přáli. Chcete tančit? Chcete zpívat? Chcete závodit, prát se, dělat přemety? Nebojte se, nikdo to nebude číst a nikdo po vás nebude chtít, abyste tím stali. Je to jen taková hra. Popusťte uzdu fantazii a představte si, že byste si při narození mohli vybrat svoje vlastnosti. Jaké by byly? Tak je tam napište.

Když se tak usadíte, rozhlédněte se kolem sebe, zmapujte prostředí pro Váš klid a párkrát se zhluboka nadechněte. Zavřete oči a jenom poslouchejte zvuky kolem. Dýchejte zhluboka. Pak přesuňte pozornost k Vašemu tělu. Všimněte si, jak se Vaše tělo dotýká země (křesla). Když se Vám budou v hlavě rojit myšlenky, nesnažte se je zastavit. Jenom si řekněte, že to na chvilku odložíte a pak se k tomu vrátíte. Dovolte si odpočinek. Jen na chvíli, moc Vás to nezdrží. Jak tak budete sedět a poslouchat, myšlenky budou volně plynout.

Jak Vám je? Bolí Vás něco? Pokud ano, zkuste si představit, že to místo uvnitř těla pohladíte. Bolet vás to nejspíš nepřestane, ale možná se Vám podaří pro tuto chvilku svému tělu odpustit, že to bolí. Jen na chvilku berte všechno tak, jak to je a smiřte se s tím a nesnažte se nic měnit. Jenom pro tuhle malou chvíli. Vaší chvíli.

Pak si zkuste představit, že jste v krajině. Je krásná. Cítíte se lehce. Rozhlížíte se kolem. Krajina je nová, ale známá, protože je vaše. Vidíte ji možná poprvé, ale přesto ji znáte. A někde tady je Váš Duševní průvodce. Je to Zvíře. Možná skutečné, možná ne. Možná už k Vám přichází. Blíží se k Vám přes louku. Už rozeznáváte, kdo to je? Pomalu je jeho podoba jasnější a jasnější. Jak vypadá? Kdo je to?

Pokud k Vám nikdo nepřišel, je možné, že ho budete muset najít vy. Může být ukryt ve stínu, v díře, může na Vás někde čekat, očekávat Vás, až ho najdete a přijdete k němu. Třeba je to panter na skále, zajíc v poli, pták ve větvích. Možná cestou budete míjet víc zvířat, které průvodcem nejsou. Pokud si nebudete jistí, jestli je to on, běžte a hledejte dál. Můžete se pak zase vrátit. Hned nebo později. Výlety do Vaší krajiny můžete dělat kolikrát chcete. Kolikrát budete potřebovat, než ho najdete. A samozřejmě i pak.

Pokud se Vám podaří se napoprvé s průvodcem setkat, vězte, že má všechny vlastnosti napsané na papíře. Prostě je má. Berte ho i s chlupama, prostě takového jaký je. Je Váš. A Vám se podařilo ho najít, to je vzácná chvíle!. Milujte a obdivujte ho, nenáviďte ho a zatracujte, je Váš a je jaký je. A ví to. A nevyčítá to ani sobě ani Vám. Umí si s tím poradit. Je starý a úspěšný a oblíbený i se všemi nemožnými vlastnostmi, které má a je skvělý a obdivuhodný se všemi dobrými vlastnostmi, které by jste si přáli mít i vy. A teď je najednou máte, protože je Vaší součástí. Můžete se na něj obrátit, když některou jeho vlastnost budete potřebovat využít a on Vám ji může poskytnout. Vždycky tu byl, ale teď už jste ho objevili, viděli jste ho a už na něj nezapomenete.

Asi si z počátku v situacích, kdy by se Vám hodilo se spolehnout na Zvířátko nevybavíte, že se na něj můžete obrátit. Ale ty chvíle, kdy si na něj vzpomenete a využijete jeho vlastnosti se budou množit. Když si na něj vzpomenete a budete chtít nějakou jeho vlastnost použít, můžete se spolehnout na to, že vám ji poskytne.

Je to jako si vzít paruku. Máte pocit, že jste trochu někdo jiný a snadněji se odpoutáte od zažitých stereotypů. V době, kdy používáte vlastnosti Zvířátka, vystupujete tak trochu jeho jménem. Ale nemusíte to nikomu říkat, je to Vaše malé tajemství.

Přeji štěstí při hledání Zvířecího průvodce.