Chci, aby to tady bylo taky trochu užitečný. Aby se dala načerpat inspirace, aby se dala nalézt útěcha a povzbuzení, když člověk jaksi vlaje a neví. Někdy pomůže i jen vědomí, že někdo řeší něco podobnýho. Asi je to tím, že jsme přece jen společenský tvorové, i když je někdo samotář, a potřebujem vědět, že v tom nejsme sami. Když hledám na netu odpovědi na otázky života, smrti, vesmíru a vůbec , často nenajdu přesně to co chci. Tak když to pak vlastní cestou zjistím, tak to sem napíšu a třeba se to někomu hodí. Anebo se četbou dá taky zabít čas například na záchodě.
Znáte to, máte něco udělat a najdete rozpor mezi tím, co by jste udělat měli a co udělat chcete. Například vidíte, že Vám ujíždí autobus a víte, že na jehlách, na kterých se zrovna vznášejí Vaše chodidla skutečně nemá smysl se rozbíhat, navíc by se Vám rozcuchal účes. Ale na pikosekundu Vás popadne chuť boty jednoduše odhodit pod kola...
Začalo to už před mnoha lety, když jsem propadla básnění a sháněla sešit odpovídající duchu mé poezie.
Zase jedna hodina v noci. Chjo. A to jsem si říkala, zapřísahala jsem se, že tentokrát půjdu spát maximálně v jedenáct, protože zítra nechci usnout s Pidižvíkem po obědě, jako dneska. A včera.
Před časem jsem se rozhodla nakreslit 300 slepic a napsat o tom. Tak tedy, tady máme druhý díl. Jak slepičí projekt pokračuje?
Bylo kolem poledního, když Viktor přinesl vodovky, jako že se jde malovat. Vyšvihnul modrý obrázek za pět vteřin a zůstal sedět s mokrým štětcem v ruce. Ve vzduchu visela otázka "Co teď?" Zatímco se realizoval na desce stolu, moje oči bloudily kolem a přišlo náhlé vnuknutí. V tom chlívku, co se na stole nachází můj pohled upoutala fixa. Tak...
Zase stagnuju. Zbývá mi dotáhnout pár textů a nemůžu s tím hnout. Vlaštovku jsme úplně vyhodily, i obrázek se mi přestal líbit a text taky nebyl nic moc. Nahradí ji Sviňka. Mé oblíbené zvířátko, určitě všichni znáte. Malá, šedá, něco mezi vznášedlem a pásovcem. Bydlí ve tmě. A dvě další básničky potřebují úpravy. Jak se mám ale naladit na básnění,...
Můj syn a já moc rádi malujeme. Děláme to od malička. On maluje už asi rok. Jsou mu dva. Hrozně ho to baví, v podstatě kdykoli vidí vodovky, tuby akrylu, nebo fixy, chopí se jich a jde na to. Inspiraci má okamžitě, nemusí se na nic ladit, je naladěný nonstop. Nepřemýšlí, co namaluje, zkrátka vezme štětec a udělá to. Jeho...
Jasně, jasně. Dneska už se to tak nějak všeobecně ví. Že chyby se můžou dělat. Že bez dělání chyb není učení. Není objevování. Nelze tvořit, a objevovat, a učit se bez dělání chyb. Chyby, když je uděláme a objevíme, nám ukazují, že tudy cesta nevede. Poučíme se z nich a vydáme se cestou jinou. Díky předchozím chybám pak poznáme, kdy jdeme správně....
Dobrá duše na databázi knih mi poradila s postupem výroby knihy, takže se mi osvětlily některé kroky. Před korekturou je dobré texty "zrecenzovat", což znamená, že si je přečte nějaká nezávislá, moudrá a zkušená osoba a sdělí vám, že nestojej za nic, ať je předěláte. Došla jsem k závěru, že je to dobrý nápad a pověděla jsem o tom své...
Říkám tomu taky získávání klíčů. Jo, jako ve videohře.